.:: Cestopis a fotografie z Belize - Střední Amerika ::.
Úvod | Informace | Obsah | Náš příběh z BELIZE... | Mapa | Náklady | Kontakty
02.června 2005 - čtvrtek

Vstávám před pátou a pozoruji ptáky přímo v naší zahradě. Je jich tu hodně a navzájem se překřikují stejně jako vřešťani. Pak ještě na malou chvilku zalezu zpět do postele. V 8h. si zajdeme koupit do sámošky něco k snídani a pak jdu hledat jinou možnost ubytování. Zjišťuji, že díky tmě jsme včera neviděli odbočku k Howler Monkey Lodge, který je kousek před návštěvnickým centrem. Jsou zde také chatičky v přírodě i s výhledem na řeku a ještě tu mají bazén. Zde naštěstí zastihnu skoro odjíždějící majitelé a tak za 45 BZ$ nabídku přijímám. Máme pěknou velkou chatičku s vlastním příslušenstvím, houpačkou s výhledem na údolí řeky a můžeme používat bazén. Nikdo další tu není. Super! Vrátím se zpět a protože přijela nějaká malá skupinka turistů jdeme s nimi na prohlídku okolí. Je to v ceně "vstupu do této oblasti"… Nějaká místní ženská nás provází mezi domky místních, ukazuje nám různé rostliny a vysvětluje na co se používají v tradiční medicíně. Pak hledá vřeštany a začne řvát jako oni. Nakonec se jí nějací ozvou a jdeme k nim. Docela si oddychne, protože vám garantují během hodinové procházky, že vřešťany uvidíte. Celkem 5 vřešťanů s malým jsou na mangovém stromě hodně nízko. Jeden z turistů má hlasový záznamník, a tak si nejdříve jejich křik nahraje a pak jim ho pouští. Vůdce na to hned začne reagovat ještě větším křikem. Pak již prohlídka končí… My se zajdeme sami podívat ještě do místní školy. Pak si zabalíme a přesuneme se do nového ubytování v Howler Monkey Lodge. Koupíme něco jídlu v sámošce a pak již z bazénu pozorujeme okolní přírodu a ptáky. Před 16h. se jdeme projít okolo řeky a prozkoumávat okolí za vesnicí, pozorujeme opět vřešťany a ptáky. Bohužel se stane, že Martinku štípne vosa a včela do nohy, poté co projdu pod mangovým stromem první a nevšimnu si jich, jak se občerstvují na zpadlém mangu. Pravděpodobně jsem je tím pěkně rozzuřil a oni se jí pomstily. Musíme se vrátit, protože noha Martince začne šíleným způsobem otékat. Ještě, že máme lékárničku vybavenou pro všechny případy (Zodac, Fenistil to jistí...) Pak se jde chladit do bazénu… Ještě pak spolu zajdeme dolů k řece pozorovat ptáky a také opravdu velké motýly. Po 21h. hodině již uleháme…

Jako z reklamy na cigarety
Jako z reklamy na cigarety
Howler Monkey - Vřešťan
Howler Monkey - Vřešťan s mangem
Naše ubytování v Howler Monkey Resort
Naše ubytování v Howler Monkey Resort
Martinka u řeky vyhledává život v korunách stromů
Martinka u řeky vyhledává život v korunách stromů
Vřešťani všude kde se podíváš...
Vřešťani všude kde se podíváš...
Martinka dopisuje deník..
Martinka dopisuje deník...
Pavel si pro změnu, čte na houpačce...
Pavel si pro změnu, čte na houpačce...
Červené korálky
Červené korálky
03.června 2005 - pátek

Vstáváme před pátou a jdeme k řece a do okolí pozorovat ptáky. Všude je hodně papoušků, volavek a další desítky různých ptáků…Pěkné. Znaveni ranním brzkým vstáváním, později ještě na chvilku uleháme do postele. Než zajdu koupit něco k pití a telefonní kartu do sámošky, necháme si od místních udělat čaj k pozdní snídani a přitom zaplatíme za ubytování. Nabízí nám, že nám klidně udělají něco k jídlu na oběd (20BZ$) ale nemáme zájem. Martinku bolí pořád noha, má jí stále hodně oteklou a tak se usídlíme u bazénu, kde si čteme, dopisujeme deník, pozorujeme leguány a ptáky… Z pohody a klidu nás vyruší křik dětí, které běží k nám, podívat se na bazén. Jeden do druhého strkají a snaží si sáhnout do vody a tak má paní učitelka co dělat, aby je uhlídala. Děti jsou hodně roztomilé a srandovní... Kolem poledne od návštěvnického centra zkoušíme volat domů, ale nedovoláme se, protože linky jsou přetížené. Vedle návštěvnického centra je restaurace, kde jsou místní, a tak se rozhodneme ji vyzkoušet. K jídlu si dáme, stejně jako místní, kuře s fazolemi, rýži a k tomu limonádu. Ono stejně nebylo z čeho moc vybírat. Celý Bermudian Landing má jen okolo 30 domů, turistů během naší návštěvy sem moc nepřijelo, a tak se vůbec omezené nabídce nedivím. Před návratem k nám opět zkoušíme volat, ale stále to nejde. Martinka kvůli nateklé noze zůstává v Howler Monkey Lodge s tím, že se bude chladit u bazénu, číst si, pozorovat okolní život a já se jdu podívat za velkého vedra dále do okolí. U řeky je možno pozorovat opět 2 skupinky 5-7 vřešťanů, kteří si hájí svá území. Je zajímavé, že i když je takové vedro je stále docela živo v okolí řeky. Pravdou je, že nejlepší čas na pozorování okolního života je a bude brzo ráno. Navečer se vrátím a pak za šera dojdeme s Martinkou ještě na chvilku pozorovat ptáky k řece. Majitelé Howler Monkey Lodge měli asi nějaký dobrý kšeft s turisty (dělají výlety, pronajímají lodě a nafukovací duše), protože skoro celý večer až dlouho do noci popíjejí… My však již před desátou uleháme do postele s konstatováním, že je to tu moc pěkné, ale je čas vydat se za poznáváním Belize někam dále.

Děti ze školy na návštěvě u nás
Děti ze školy na návštěvě u nás
Hlavně, že to tu vše chrání a pak si auta v řece myjí...
Hlavně, že to tu vše chrání a pak si auta v řece myjí...
Pozor, přecházejí vřešťani přes silnici!
Pozor, přecházejí vřešťani přes silnici!
Západ slunce u řeky
Západ slunce u řeky
04.června 2005 - sobota

Před 5:45h. vstáváme, balíme a jdeme na zastávku na bus, který má jet v 6:30h. Opravdu přijíždí, dokonce o pět minut dříve a začíná se pomalu zaplňovat. Během cesty za 3BZ$ nás předjede další autobus a opět jako jinde, začne honička, kdo bude mít více lidí. Naštěstí, je zde asfaltová silnice, a tak se zde nevíří prach jako tomu bylo při cestě do Placencie. V 7:10h. jsme na křižovatce s hlavní silnici a zde počkáme na bus směrem na Orange Walk. Během našeho čekání jede v průměru každých 8min. jeden bus, ale schválně na opačnou stranu. Od Bermudian Landing přijely další 4 autobusy, které pokračují směrem na Belize, ale naším směrem stále nic nejede! Již tu s námi čeká dalších 7 lidí, kteří zkouší i stopovat, ale nikdo je, stejně jako nás, nebere. Po 45min. projede express bus, který ale nezastaví… Po jedné hodině a deseti minutách přijede normální bus a všichni se k němu nahrnou. Před námi nastupuje nějaká bába s klukem a začnou se hádat o ceně lístku. Řidič se naštve a všechny nás vyhodí (asi 10 lidí). My jsme už stáli na schůdkách a šli jsme ven taky. Nezbývá než opět čekat, zkoušíme stále stopovat, ale bez úspěchu, kromě jednoho maníka, který nám nabízí odvoz k odbočce na Crooked Tree za 50BZ$. Nebereme, nenecháme se oškubat. Máme pocit, že toto místo je nějaké prokleté.… Za 30min. zastavujeme bus, který jede k odbočce na Altum Ha (2BZ$). Popojedeme. Zkoušíme opět stopovat, ale podle nesouhlasného pokyvování ostatních cestování dychtivých lidí, to nemá cenu. Po 30 min. projíždí normální poloprázdný bus, ale nezastaví, ačkoliv všichni mávají… Hrůza! Je strašné vedro a stínu na zastávce ubývá každým okamžikem… Po chvilce přijíždí další bus a ten nás již všechny vezme. Je totálně narvaný a my si skoro ani nemáme kam dát batohy. Jsme tak rádi, že jedeme, až je nám to jedno. Potřebujeme se dostat k odbočce na Crooked Tree (4BZ$). Zde jsme přesně po 4 hodinách od té doby, co jsme ráno vyrazili. Neuvěřitelné, jak dlouho se dá jet, tak relativně krátký úsek cesty. Teď jen zbývá dostat se z hlavní silnice do vesnice. Malou chvilku čekáme, zda něco nepojede a opravdu! za chvilku projíždí auto, ale nezastaví. No nic, nabíráme fyzické a psychické síly, že budeme muset jít pěšky, ale v tom nám kdosi zastaví a nabízí, že nás odveze do vesnice. Během krátké cesty se ho vyptáváme na možnost levného ubytování a on nám říká, že nás zaveze ke svým příbuzným, kam jede vyzvednout neteř. Vystupujeme přímo na zahradě Rhaburn´s room. Ubytování v největším pokoji u verandy za 30BZ$ vezmeme, a protože jsme tu sami, společná sprcha nám nevadí, ani nás nebude rušit. Jdu se projít po okolí a hlavně koupit něco k pití. Již na první pohled je vidět, že jsme tady pozdě, neboť vše je zavřené a laguny jsou skoro vyschlé. To však nebrání místním, vybírat peníze za vstup do rezervace (20BZ$). Díky tomu, že jsme nepřijeli autobusem, jsme však platit nemuseli, ani jsme se sami později nepřihlašovali. Po hodině se vrátím a jsem rád, že jsem sehnal alespoň malou vodu a džus. Přesně v poledne jdeme volat domů a najít něco, kde se najíme. Nikde nic není nebo mají zavřeno (stejně jako všechny hotely) a tak jsme rádi, že objevíme Nor´s kitchen, kde si dáme každý BBQ kuře s tortilou a hranolky k tomu 2x pivo a 0,5l. Fanty (18BZ$). Jsou zde příjemní lidé a jídlo moc dobré. Cestou na zpět na pokoj se zastavíme v jednom domečku u kostela, který zde slouží jako obchod a nakoupíme dostatek vody. Odpoledne vyrážíme na průzkum okolí, a to nejen okolo lagun, pozorovat okolní přírodu. Je zde hodně ptáčků zpěváčků po celý den i jiné druhy, než jaké jsme doposud viděli na jiných místech. Okolní laguny jsou bohužel již skoro vyschlé, a tak zde nejsou slibovaná hejna ptáků, jak se o tom všude píše. Je pravda, že je zde hodně ptáků, ale nedá se k nim dostat blíže, protože jsou uprostřed lagun a všude je bahno. Při cestě po vesnici potkáme nějakou mladou cizinku, ale nedáme se s ní ani do řeči, pouze se usmějeme a pozdravíme. Pozdě, již za tmy, dojdeme opět do restaurace Nor´s na večeři, kde si dáme 2x pivo, housku s kuřetem a sendvič se sýrem (11BZ$). Při návratu na pokoj se rozhodneme, že již zítra popojedeme dál, protože jsme zde opravdu po sezóně a neuvidíme tady úplně všechno, co jsme chtěli. Věříme, že to tady jinak musí být opravdu pěkné, když bývají laguny plné volavek…Škoda. Můžete se přesvědčit na http://www.orchidej.com

Na křižovatce s Northern Hwy
Na křižovatce s Northern Hwy
Posledních 5 km cesty k dosažení Crooked Tree
Posledních 5 km cesty k dosažení Crooked Tree
Policejní služebna v Crooked Tree
Policejní služebna v Crooked Tree
Jeden z mnoha opuštěných domů
Jeden z mnoha opuštěných domů
05.června 2005 - neděle

Před pátou pozorujeme v okolí ptáky a pak si jdeme na pokoj zabalit batohy. Od 7:30 nejde proud a my již za půl hodinky vyrážíme. Platíme za ubytování a ptáme se, zda nás odvezou na hlavní. Nejdříve to nabídnou a pak si to rozmyslí. Máme jít k návštěvnickému centru a tam čekat, zda někdo nepojede. Doufáme, že dneska budeme mít štěstí, cestovní pech jsme si snad vybrali předchozí den. Za 10min. opravdu přijíždí auto, veze 2 kluky na korbě, také potřebují na křižovatku. Chtějí za to 10BZ$, nabízíme klukům, že se můžeme podělit. Za malou chvilku jsme na hlavní. My bohatí bílí koloniátoři zaplatíme 6BZ$ , protože nikdo neměl 1BZ$ nazpátek :o)) Kluci tedy doplatí jen 4BZ$. Spokojenost je na obou stranách, a tak to má být... Na křižovatce čekáme asi 15min. a potom již odjíždíme autobusem jen za 4BZ$, který jede směrem k Orange Walk. Necháváme se vyhodit u mostu v Tower Hill (před 10h.), odtud se normálně vyjíždí do Lamanai. Ptáme se nejdříve u Reye´s & son na možnost výletu. Před chvilkou prý loď vyjela, ale můžeme jet hned, pokud budeme chtít a připlatíme si. Nabídku nepřijímáme a jdeme se poptat po okolí. Ceny ostatních jsou ještě větší, tak se vrátíme zpět a domluvíme se na zítra. Hledáme ubytování, měl by tu být hotel New River, ale ten rozpoznáváme ve vyhořelých ruinách. Je to škoda, býval to hotel přímo u řeky a v okolí je opravdu moc hezky. Jiné ubytování tu není a máme jet do Orange Walk, kde nám doporučují hotel Akihito. Projdu ještě po okolí zjistit, zda tu náhodou opravdu něco není, ale kromě luxusního hotelu opravdu nic, ani ve vesnici u někoho doma. Zkusíme na hlavní počkat na autobus, je skoro pravé poledne, takže je "příjemné teplíčko", dalo by se to nazvat i vedrem, a tak po 10min. změkneme a stopneme taxi, které nás po smlouvání odveze ze 10BZ$ až před hotel Akihito. Ještě cestou nám však taxikář stihne nabídnout výlet na Lamanai svým taxikem za 150 BZ$. Nemáme však zájmem, protože to máme již domluvené lodí, což je zajímavější a o něco levnější. V hotelu dostaneme 4 klíče od různých pokojů a máme si prý vybrat jaký se nám bude líbit. Nakonec bereme čistý menší pokoj č.22 ve 2.patře s vlastním příslušenstvím a TV. Cenu srazíme jen o 5BZ$ na 40BZ$. Dáme si pivo a začneme si povídat s majitelem o všem možném a nemožném. Několikrát během rozhovoru se vytahuje, že jeho hotel je jediný, který má, i když nefunguje proud, stále dostatek vody. Také dojdeme k výletu na Lamanai a máme si prý domluvit s nimi, že nás tady zítra ráno přímo vyzvednou a nebudeme muset řešit dopravu k Tower Hill. Zavoláme tedy do Reye´s & son a domluvíme 9:00h. ranní.
Dojdeme naproti k Číňanům na oběd, dáme si 2x nudle s kuřetem, colu a studené čaje 19BZ$. Jídla je tolik, že skoro polovinu nesníme. Vrátíme se na hotel, kde na terase ve stínu odpočíváme. Poté se vypravíme na průzkum města a okolí. V rádiu hlásili, že proud půjde v 17h. snad to bude pravda. V celém městě je díky tomu všude zavřeno a vypadá jako po vymření. Projdeme velkou část města, abychom si nafotili život v Orange Walk. Navečer se vrátíme zpět na pokoj, ale proud stále nejde…Ještě, že má Akihito velký mrazák a v něm stále ještě studené pivo. Po 19h. jdeme opět naproti k Číňanům na večeři, svítí tu jen díky lampám na plyn. Teprve během naší večeře (nudle, zelenina, houska se sýrem, 2x cola za 14,50BZ$) začne konečně po 12h. fungovat proud. Všichni jásají a celé město konečně ožívá. Než se vrátíme na hotel dojdu koupit ještě na benzínku džus a velkou vodu (5,50BZ$), kterou nikde jinde momentálně nemají. Zajdeme ještě u nás na hotelu na 15min internetu za 1BZ$, abychom zjistili předpověď počasí a poslali pozdravy domů. Před spaním si necháme udělat velkou konvici jasmínového čaje, který popíjíme na terase před pokojem a diskutujeme o dalších cílech v Belize… Po 23h. uleháme a ještě chvilku koukáme na film Holka od vedle…

Na pokoji hotelu Akihito
Na pokoji hotelu Akihito
Hasiči v Orange Walk
Hasiči v Orange Walk
Děti z okolí - Orange Walk
Děti z okolí - Orange Walk
Hřbitovní náhrobky s knihou
Hřbitovní náhrobky s knihou

Předcházející strana Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2005 Martina Závorková & Pavel Světlík ::.