.:: Cestopis a fotografie z Belize - Střední Amerika ::.
Úvod | Informace | Obsah | Náš příběh z BELIZE... | Mapa | Náklady | Kontakty
25.května 2005 - středa

Vstáváme v obvyklých 6h. balíme a jdeme o něco dříve na bus, zda nepojede expres v 7:15 h. jako den předtím, ale bohužel nejede, člověk se v jejich dopravě nevyzná. Počkáme tedy ještě 15min., kdy přijíždí normální bus pokračující do Belmopanu (6 BZ$). Bus je relativně dost obsazen školáky, ale cestou se vyprázdní na polovinu. V Belmopanu máme asi 40 min. než nám pojede bus do Dangrigy (12 BZ$), a tak zkoušíme sehnat někde SIM kartu místního mobilního operátora (ani jeden z našich mobilních operátorů v době návštěvy neměl roaming-od 18.1.2006 nabízí T-Mobile roaming v Belize a tak pokud máte paušál, můžete odesílat SMS za 9Kč!). Cena SIM karty je 50 BZ$ a neobsahuje skoro žádný kredit, tak se rozhodneme nepořídit ji, protože se to nevyplatí a budeme používat předplacené karty pevné linky. Před nástupem autobusu se ještě občerstvíme na nádraží čokoládovým mlékem (2 BZ$) a pak už přesně na čas vyrážíme (japonci by měli radost). Autobus je zaplněn sotva z poloviny, máme pro sebe každý dvě sedadla. Sledujeme pěknou okolní krajinu, v údolí se převážně pěstují pomeranče (hlavně na výrobu koncentrátů) a pak je džungle, i když ne původní jako v okolí Caracolu. Míjíme Blue Hole national park, Five Blues Lake a pak před Dangrigou několik továren na zpracování pomerančů….Poté co mám možnost vidět, jak lisují vše co se vysypalo z korby náklaďáků, nevím zda budu mít ještě chuť bumbat pomerančové džusy… Ale džusy tu mají moc dobré, člověk ani nepřemýšlí nad tím jak se připravují. V 11h. jsme na místě a zjišťujeme, že bus jede až za hodinu a půl (stejně jako do PG). Na nádraží je dokonce několik bílých, ale ti většinou jedou jiným směrem. Během čekání si dojdeme něco koupit k pití a občerstvit. K moři je to z autobusového nádraží jen asi 300m. Ve 12:30h. nastupujeme do toho správného busu a vyrážíme směr Placencia (20 BZ$). Po chvilce sjedeme ze Southern Hwy a projíždíme prašnými cestami přes Hopkins a Sitte River, abychom se za chvilku opět vrátili na hlavní silnici. Míjíme Maya Center (místo pro přístup do Cockscomb Basin) , pomerančové a banánové plantáže a opět sjíždíme z hlavní silnice na velice prašnou silnici, která vede až do Placencie. Cesta je hrozná, protože projíždí hodně náklaďáků a víří velmi nepříjemný prach, který je všude a občas není ani vidět na cestu, to budeme zase čistí. V Placencii jsme před 15h. a necháváme se vysadit až na konci, zde sejdeme na "nejužší uličku" (podle Guinessovy knihy rekordů, velká chlouba místních) a hledáme ubytování. Po prohlédnutí několika pokojů nakonec bereme od docela divných místních chatku (Bull´s Mahagony Beach Cabanas) s vlastním příslušenstvím přímo na pláži hned vedle Cozy Corner Beach Hotelu. Cenu usmlouváme z původních 45 BZ$ na 40 BZ$ a hned se jdeme vykoupat. Moře je docela neklidné, asi po tropické bouři, která byla v San Salvadoru a není tak pěkné jak jsem si představoval. Potom zkoušíme místní cestovky za kolik mají šnorchlování někde u korálového útesu. Většinou se ceny pohybují v rozmezí 25 - 55 BZ $ i výše za 1 osobu. Cena se odvíjí na jak dlouho to je a také podle místa (od 2h. až po půl dne, před bariérou a za ). Zkoušíme také rybáře u mola, ale nasazují cenu ještě daleko vyšší, nejsou to žádní obchodníci. Koupíme tedy při zpáteční cestě pohledy, známky a pití a vrátíme se. V chatce na nás čeká překvapení. Ubytovali se zde asi 3 velcí šváby a tak provedeme deratizaci, aby na nás něco v noci nevybaflo. Za tmy jdeme na jídlo do Amigos restaurace, kde si objednáváme velkou grilovanou rybu s brambory, colu a 2x cuba libre (24,75 BZ$). Po dobré večeři se zastavíme ještě v baru na pláži, kde si dáme opět 2x cuba libre (8 BZ$)... Obecně shrneme Placencii jako hodně turistické místo s cestovkami, které vlastní samí cizinci, ale díky tomu, že zde není moc turistů je to v pohodě… V Placencii jsou nejhezčí pláže na pobřeží, proto tu začalo tolik cizinců podnikat. Nám by se to také líbilo. P.S. Švábi se již neukázali..:o)

Na nádraží v Belmopanu
Na nádraží v Belmopanu
Pája na nádraží v Dangriga
Pája na nádraží v Dangriga
Lodě v zátoce v Placencia
Lodě v zátoce v Placencia
Výhled z naší chatky na pláži v Placenia
Výhled z naší chatky na pláži v Placenia
26.května 2005 - čtvrtek

Chceme vstát na východ slunce před pátou, ale o pár minutek ho propásneme. A tak již jen z postele sledujeme jak slunce rychle nastupuje nahoru…. Ještě trochu dospíme a pak si zajdeme do sámošky koupit něco k snídani. Rozhodneme se nasnídat někde na pláži. Rozbalíme si naše čokoládová mlíčka a sušenky (4,50 BZ$) a v tom si k nám přisedne nějaký mladý černoch. Jsme zdvořilí a snažíme se s ním povídat, i když jsme se v klidu a o samotě chtěli nasnídat. Nakonec z něj vypadne, zda nechceme jet lodí šnorchlovat, ale jeho nabídka celodenního šnorchlování je nějaká moc levná, tak to raději zdvořile odmítáme. Po pláži se vracíme k našemu ubytování, a protože je šílené vedro, rozhodneme se pro koupání u nás. Cestou ještě dojde k nedorozumění, kdy si nás jeden dredař splete s lidmi, kteří s nim mají jet lodí. Než si to ujasníme, přijdou již praví lidé, co si ho najali. Škoda, mohli jsme si zašnorchlovat ;o)) Co si tak užíváme pohody ve stínu palmy, rozbalí si to kousek od nás nějací místní. Přitom je pláž minimálně 1,5km dlouhá a na ní jen asi 5 lidí včetně nás …nechápeme, asi se chtějí družit. Do hodinky má každý v sobě několik panáků a cigaret (trávy) a tancují při hudbě, kterou si pouštějí z kazeťáku… Jsou naprosto v pohodě, ale my také. Odpoledne vyrazíme na průzkum okolí. Nejdříve po pláži a pak okolo laguny, kde pozorujeme velké množství různých druhů ptáků. Navečer se zastavíme u hotelu Manatee Inn, který patří Čechům. Nikdo tu není a tak dáme nějaké české časopisy pod dveře recepce, ať vědí co se děje doma. Zajdeme koupit pití a cestou k nám se zastavíme asi na 30min. zainternetit a napsat domů do Čech jak se máme dobře(3 BZ$)... Na jídlo jdeme opět do Amigos, kde máme rybu, vegetable buritos a 2x colu (25,5 BZ$). Nakonec ještě chvilku sedíme na verandě naší chatky, koukáme do moře a popíjíme opět cuba libre…

Místní na pláži Placencia
Místní na pláži Placencia
Pláž Placencia
Pláž Placencia
Nejužší ulička - Placencia
Nejužší ulička - Placencia
Odpočinkové molo u Robert´s Grove - Placencia
Odpočinkové molo u Robert´s Grove - Placencia
27.května 2005 - pátek

Dnes se vstát před pátou podařilo a proto máme možnost pozorovat východ slunce….pohoda. Zabalíme a přesuneme se k molu na bus, který má jet v 6h. Autobus přijíždí s 25min. zpožděním a po ujetí několika málo kilometrů v totálně narvaném autobuse zjišťujeme, co je příčinou. Jedinou příjezdovou cestu zatarasil náklaďák. Máme si přestoupit do autobusu, který čeká před náklaďákem. Nastane šílený chaos a zmatek. Přeběhneme společně s ostatními. Mezitím se však podaří náklaďák z cesty odklidit a nastane ještě větší chaos, protože polovina lidí se vrací do toho prvního autobusu a my nevíme co máme dělat. Řidič tvrdí, že máme zůstat, pokud jedeme do Hopkinsu. Nastává honička autobusů o to, kdo nabere více lidí a bude první. My bohužel prohráli, takže si dosytosti vychutnáváme zvířený prach z cesty. V Hopkins jsme asi v 8:15h., ale moc nás to tu nezaujalo (kromě překrásných orchidejí na loukách mezi hlavní silnicí a Hopkins) a tak se rozhodneme, že pojedeme směrem dolů na jih do Punta Gorda. Je však problém dostat se na hlavní silnici, odkud jezdí bus. Tudy totiž bude projíždět další bus až někdy večer… Zkoušíme místní za kolik nás tam odvezou, ale 20 BZ$ je trochu dost za takový kousek... Nakonec stopujeme několik málo projíždějících aut a máme štěstí, protože nás a ještě jednoho místního naloží nějací místní do auta a odvezou na křižovatku s hlavní a přitom za to nic nechtějí. Dobří lidé nevymřeli. Na zastávce čeká jeden chlapík, který nás potěší zprávou, že bus v 9:30 jede až do Punta Gorda. Nečekáme ani 15 min. a bus opravdu přijede. Nasedáme do asi z 2/3 zaplněného autobusu a vyrážíme směr Punta Gorda (24 BZ$). Cestou zastavujeme asi na 15 min. přestávku na občerstvení (my si dáme housku s kuřecím masem a Sprite za 5,25 BZ$ ) v Independence. Sem se dá také dostat lodí přímo z Placencie. Již v autobuse je poznat, že zde na jihu Belize je úplně jiné složení obyvatelstva, které tvoří velké množství potomků původních indiánů a také tu je hodně Mennonistů. Kousek za Big Fall se cesta změní z asfaltové na obyčejnou zpevněnou a místy se přejíždí po dřevěných mostech přes říčky. Spustí se šílená průtrž mračen. Přistoupí partička hodně mladých Angličanů a jsou totálně promočení. Po několika kilometrech se vše zlepší, déšť ustane a silnice je opět asfaltová. U křižovatky na San Antonio vystoupí skoro celý bus a my v poloprázdném buse pokračujeme až na konečnou . Okolo 13h. jsme na místě a hledáme nějaké ubytování. Nikde skoro žádné není nebo je hodně, hodně špatné…Zamluvíme si jedno u moře za 25 BZ$ s tím, že se za chvíli vrátíme až pokoj uklidí, ale nakonec vyhrál St. Charles Inn u centra, kde rádi, v čistém pokoji s TV a vlastní sprchou za 35 BZ$, zůstáváme. Máme dostatek času a tak vyrazíme na průzkum města. Zjišťujeme si autobus do Blue Creek a poté co se 3 lidi z 5 shodnou na přibližně stejném místě a času víme, že to asi bude to správné. Koupíme pití a zajdeme na 30 min. internetu, abychom poslali SMS a zjistili počasí a další doplňující informace. Poté dojdeme na letiště, abychom zjistili ceny a možnost letu zpět do Dangrigy. Tím bychom případně ušetřili čas při zpáteční cestě a získali nové zážitky. Z letiště pokračujeme dál za město do přírody na průzkum okolí a za pozorováním ptáků. Vrátíme se a zajdeme na jídlo do Grace restaurace, kde si dáváme obvyklé kuře s rýží a fazolemi, kuřecí quasadillas a 3xpivo (27 BZ$). Jídlo je dobré, ale jen nás trochu více otravují mouchy… Na hotelu již za tmy zjišťuji, že jsem v internetové kavárně zapomenul svůj mobil. Hrůza ! Ihned vyrážím na místo a jen tak to tam stíhám pár minut před zavřením. Jsem velmi mile překvapen, protože holka co tam obsluhuje , hned jak mě ve dveřích zahlédla, mi mobil podává… Nevěřil jsem, že je toto možné. Nechat mobil někde přes 5 hodin a oni ho nezatají ani neukradnou. Na hotelu si musím ještě vyčistit desinfekcí palec u levé nohy, který se mi nějak nehojí…

Již před 6h. ráno si můžete koupit párek v rohlíku...
Již před 6h. ráno si můžete koupit párek v rohlíku...
Jediná příjezdová cesta je zablokována - Placencia
Jediná příjezdová cesta je zablokována - Placencia
Neposedné děti z vesnice Hopkins
Neposedné děti z vesnice Hopkins
Nosál na zastávce autobusu - Hopkins
Nosál na zastávce autobusu - Hopkins
28.května 2005 - sobota

Vstáváme opět okolo šesté, ale venku hodně prší, tak ještě chvíli poleháváme. Před osmou si dojdeme nakoupit něco k snídani a při tom si ještě jednou ověřujeme, kdy jede bus do Blue Creek. Pár lidí se opět shodlo na čase 11:30h., tak nám nezbývá nic jiného než věřit. Koupíme tel. kartu (5 BZ$ asi 2min. hovoru). zavoláme domů, ale pak se opět vrátíme na hotel, protože začne pěkně pršet. Na pokoji dopisujeme deník a přemýšlíme, jak přizpůsobíme program pro případ, že by stále pršelo. V 11h. se vydáme z hotelu (již skoro neprší) a jdeme na náměstí odkud má jet náš bus. Asi všechny autobusy odtud vyjíždí ve stejný čas, protože na náměstí a přilehlých ulicích je okolo 10 autobusů. I přes počáteční chaos, kterým na nás toto místo působí, je v tom určitý řád a každý autobus má svoje odjezdové místo. Dozvídáme se odkud pojede ten náš. Ještě tu není, a tak máme čas ochutnati čokoládový dort (1,5 BZ$) od pouliční prodavačky. Mňam, mňam... Bus přijíždí na čas a za chvilku již odjíždíme směr Blue Creek (5 BZ$). Bus je zaplněn převážně potomky původního obyvatelstva. Za necelou hodinku přijíždíme do Blue Creek a ještě než vystoupíme zjišťujeme od řidiče, kdy pojede nějaký bus nazpátek do PG. Odpověď je zarážející, prý jezdí pouze on a bude se vracet až v pondělí ráno. Vždyť je dnes sobota! Vystupujeme kousek za mostem, fotíme si místní děti a pak jdeme při řece upravenou cestičkou ke vstupu do parku.

Děti u školy - Punta Gorda
Děti u školy - Punta Gorda
Bydlení s přírodou v okolí Punta Gorda
Bydlení s přírodou v okolí Punta Gorda
Saint Charle´s Inn
Saint Charle´s Inn
Malá slečna v autobuse do Blue Creek
Malá slečna v autobuse do Blue Creek

Je tu stále co fotit a tak se zastavujeme a fotíme a fotíme. To možná byla chyba, protože jinak jsme mohli projít do parku bez placení vstupného. To nevadí, protože je velmi malé a to jen 4 BZ$ celkem. Ptáme se hlídače na bus do PG nebo možnost odvozu, ale nabízí nám za 25 BZ$ odvoz pouze na benzínku u rozcestí s hlavní silnicí nebo za neuvěřitelných 50 BZ$ do PG . Usmívá se a strašně se diví, že jsme tady a nemáme vlastní auto. Je tu několik vyšlapaných neznačených cestiček směrem k vrcholkům okolních kopců. My se vydáme k jeskyni Hokeb Ha a cestou pozorujeme ptáky, fotíme a kocháme se tím, že jsme tu sami. Naše rozjímání však časem přeruší skupinka asi 12 Američanů s 2 průvodci, kteří se bez pozorování okolní přírody ženou k jeskyni. U jeskyně si nasazují vesty, světla na hlavu a pak všichni vlezou do vody a vplavou dovnitř. Řekneme si, že se tam také podíváme, ale počkáme až odtamtud vylezou, protože se jistě za chvilku vrátí… Ale nestane se tak. Proto se bleskurychle svlékneme do plavek, věci necháme před jeskyní a skočíme do chladné vody. Ze začátku to jde, protože je světlo, ale po asi 50m. řeka zahýbá a tím se ztrácí i světlo od vchodu. Díky tomu to již není tak úžasné a osvěžující. Během chvilky je totální tma a není nic vidět, jen někde v dálce světýlka od Američanů, která se vzdalují. Naštěstí nepropadáme panice a vracíme se správným směrem ven z jeskyně. Vzpomněli jsme si, že tam nechali ještě u vchodu nějaké světla, a tak bychom si je mohli zapůjčit…:o) U vchodu je však další skupinka 6 Američanů s místním průvodcem. Dáváme se s ním do řeči. Říká, že nás viděl jak jsme vystoupili z autobusu a to není prý v této oblasti obvyklé. Poprosíme ho, zda nemůžeme plavat s nimi. Amíci dávají finální souhlas, Martince půjčí malou baterku na hlavu a můžeme vplout do jeskyně. Po asi 10min. plavání se jeskyně zúží a z řeky začnou vyčnívat velké balvany. Plaveme a místy i přecházíme po kamenech hlouběji a hlouběji do jeskyně… Je to úžasné ! Průvodce vypráví historii jeskyně, vše s ní spojené a ukazuje různé zajímavá místa, vstupy do dalších jeskyní, výzdobu a krápníky. Jeskyně je prý přes 12mil dlouhá a sloužila hlavně indiánům jako velký úkryt. Po 30 min.se míjíme s první skupinkou, ale ti se již vrací zpět. Začíná nám být docela zima z vody, a tak se při každé příležitosti ohříváme tím, že vylezeme ven na nějaké kameny. Po chvilce jsme na místě, kde se jeskyně opět rozšíří,tady se budeme otáčet a poplaveme zpět. Ještě nezbytné foto přitroublých Amíků, stoupnout si ke krápníku, pořádně se ho dotknout, aby tu za pár let nic po nich nezbylo…V jeskyni jsme byli aspoň 1,5 hod, a proto trochu s bušícím srdcem kontrolujeme všechny věci, které jsme nechali před jeskyní. Je tu všechno, ufuf. Vrácíme se zpět do vesnice, se strategickým plánem, předběhnout Amíky, a dole ve vesnici se jich zeptat, zda by nás nevzali s sebou. Fotíme i cestou zpět, je to tu opravdu úchvatné. Děti se mezitím stačili připravit a před mostem na zemi rozložit korálky, náramky a a čekají na Amíky, zda si něco nekoupí. Jsou milé, vůbec se nevnucují nebo nežadoní, spíše se stydí a schovávají. Míst v autech je více než amíků, jak jsme předpokládali, a tak zkoušíme řidiče zda by nás kousek neodvezli, alespoň k benzínce. Amící, poté co se zasmějí nad tím, že jsme přijeli autobusem místní dopravou, se slitují nad chudými turisty a můžeme nasednout. Aby byla cestou zajímavější, rozbijí se ještě zadní dveře od kufru. Na takových silnicích a při té rychlosti se není čemu divit. Vystupujeme u benzínky (která stejně nemá žádný benzín), několikrát poděkujeme a pokusíme se někoho stopnout do PG nebo počkat na nějaký bus. Obsluha benzínky nám nabízí, že nás tam za 40 BZ$ odveze a tvrdí, že prý bus pojede až za 1,5h. My odmítáme s tím, že si klidně počkáme. Je vidět, že nám lhali, protože autobus přijíždí během pár minut. Nastupujeme do skoro prázdného busu a za půl hodinky jsme, jen za 4 BZ$, zpět v PG. Jdeme hned na jídlo do Grace restaurace, kde si dáme rýži se zeleninou, sendviče sýr se šunkou, pivo a kolu (17,50 BZ$). Koupíme vodu, dáme věci do hotelu a jdeme na procházku po okolí. Ve škole jsou nějaké slavnosti s tombolami a tak zde strávíme trochu více času pozorováním místních a jejich zvyků. Jsme však upozorněni, abychom zde nefotili, tak nechceme moc provokovat a foťák opravdu schováváme. Což je velká škoda, to se moc nikde neuvidí… Pozdě večer za tmy se vracíme zpět na hotel, kde ještě trochu probíráme dnešní pěkné zážitky.

Další modelka z autobusu...
Další modelka z autobusu...
Děti z vesnice Blue Creek
Děti z vesnice Blue Creek
Možnost ubytování přímo v parku Blue Creek
Možnost ubytování přímo v parku Blue Creek
White Star
White Star
Obrovský vstup do jeskyně Hokeb Ha
Obrovský vstup do jeskyně Hokeb Ha
Blue Creek National park nejen s křišťalově čistou vodou
Blue Creek National park nejen s křišťalově čistou vodou
Krab při večerní procházce
Krab při večerní procházce
Západ slunce v Punta Gorda
Západ slunce v Punta Gorda

Předcházející strana Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2005 Martina Závorková & Pavel Světlík ::.