.:: Cestopis a fotografie z Belize - Střední Amerika ::.
Úvod | Informace | Obsah | Náš příběh z BELIZE... | Mapa | Náklady | Kontakty

 

NÁŠ PŘÍBĚH Z BELIZE VE STŘEDNÍ AMERICE

Úvodem...

Pro Belize jsme se rozhodli někdy v říjnu roku 2004, kdy jsme hledali cíl naší dovolené…Požadavek zněl, aby země nabízela pěknou a nezničenou přírodu, památky, bezpečí a také možnost koupání. To vše právě nabízela, na místní poměry docela drahá, malá a většinou českými cestovateli přehlížená Belize… Snad se Vás pokusíme přesvědčit, že Belize se může stát také Vaším cílem dovolené, protože má co nabídnout i na celý měsíc aktivního cestování a nebude Vám již sloužit pouze k tranzitu mezi Guatemalou a Mexikem… Skoro vše co se odehrálo během naší cesty po Belize, naleznete právě v našem příběhu...

P.S. Pokud Vás zajímají jen některé oblasti z Belize, můžete použít obsah příběhů Belize. Pro upřesnění dodávám: uváděné ceny jsou většinou za 2 osoby, pokud není uvedeno jinak a také, že několik let v Belize platí pevný kurs 2BZ$ = 1US$ a kurz koruny vůči 1US$ byl 23,10 Kč v době našeho odjezdu.

21.května 2005 - sobota

Vstáváme v 4:45h., balíme si poslední věci a necháváme se v 5:30h. odvézt taxíkem na letiště. Praha v tuto hodinu ještě není zacpaná,takže na letišti jsme za 20min. Batohy si necháváme zabalit do igelitu, aby toho co nejvíce vydržely a jdeme se odbavit k Business třídě. Ne, nemáme letenky do business třídy, ale využíváme určitých výhod k platební kartě, protože u normálních přepážek je hodně lidí. Odbavení je bez problému a batohy nám označí až do Belize(!!!). Abychom udělali další reklamu platební kartě,využíváme jednu z dalších výhod, a to návštěvu v letištním salonku, kde již v 6:15h. popíjíme, abychom se dobře naladili na dlouhou cestu. Do Paříže odlétáme v 7:35h. s 20min. zpožděním, díky tomu máme v Paříži na přestup jen 45min. Přicházíme po důkladnější kontrole (včetně zouvání bot) jako jedni z posledních do letadla, kde si hned zabíráme 3 sedačky pro sebe. V sedačkách jsou zabudované obrazovky, je možné si vybrat z pestré nabídky filmů, hudby nebo her. Let proběhl bez problémů, ale opět přilétáme se zpožděním a díky tomu máme Houstonu jen necelých 40 min na přestup do jiného letadla. U dveří z letadla na nás čeká Rebecca (zástupkyně Air France) s cedulkou a hned si nás odvádí k úředníkům ke kontrole. Cestou nám vše vysvětluje, co máme udělat, vyplňuje formulář, který nám nedali v letadle atd. Díky tomu se dostaneme před asi 200 lidí, co čekají ve frontě . Vše v pořádku, na listině nechtěných návštěvníků nejsme, a jdeme si vyzvednout batohy, které po několika ujištění, zda se dostanou do Belize, vložíme na pás "Connection Flight" a hledáme přepážku TACA, kde musíme udělat "Check-in". Opět ověřujeme, zda jsme to s batohy udělali správně, pro kontrolu si od nás berou čísla zavazadel, pohled do chytrého počítače - zavazadla máme prý v letadle...Tentokrát jsme poslední na koho se čeká …. Je vidět, že pilot má asi jinou školu než ti evropští a plnou rychlostí najíždí do zatáčky na odletovou dráhu(asi doháníme zpoždění). Je zajímavé, že občerstvení se na palubě letadla platí (mezi 3-6US$), ale pití včetně alkoholu je zdarma, a proto si dáváme pěkně silný rum s colou. A dobře děláme. Let je pěkně divoký, včetně přistání do "banánové republiky" na malé letiště…Z letadla vystoupí asi 1/3 lidí, ostatní tam sedí dále, protože letadlo pokračuje do San Salvadoru. Nikdo se na nic neptá, otázkou zůstává kolik pasažerů si let prodloužilo. Letiště je malinkaté,žádné bezpečnostní opatření, vystupujeme přímo na letištní plochu a jdeme do letištní haly. Projdeme pasovou kontrolou (v té době pro ČR platila vízová povinnost), vše v pořádku, ale během chvilky nám ztuhne úsměv na tváři, když v hale zůstaneme jediní bez batohů. Jdeme to sepsat, a ačkoliv nic na sebe nemáme, nárok na odškodnění po dobu 24h nám nepřísluší. Slibují, že nám batohy (pokud zítra dorazí) doručí kamkoliv a chtějí vědět, kde budeme bydlet. My však nevíme a proto se domluvíme, že zítra zavoláme, kde jsme.
Na letiště nejezdí žádný bus, ale je možné se nechat odvést taxíkem do centra za 40 BZ$ / 4 lidi. Ptáme se nějakého chlápka, ale i ten chce za odvoz 20 BZ$, proto se rozhodneme jít na hlavní silnici ( bez batohů, pohoda). Neujdeme ani 20 m od parkoviště a stopneme holku z půjčovny automobilů, která nám nabídne, že nás do města odveze… Cestou za hudby hitu Gasolina (Daddy Yankee) se zastavíme u známých něco vyzvednout a po pár minutách jsme u kanceláře ve městě, kam veze tržbu. Zde odchytíme projíždějící bus a za 2 BZ$ se dopravíme k Novelo´s bus nádraží, odkud jede bus do San Ignacio. Počkáme asi 45min. do 18:30h.. na expres bus 22 BZ$. Je to pohodlnější a rychlejší varianta. Jedeme za tmy a cestou zastavujeme na 15min. jen v Belmopanu, a proto jsme již ve 20:30h. v San Ignacio. Procházíme různé hotely, ale všude je plno nebo je to hodně špatné…. Nakonec se vrátíme do drahého pokoje s TV a klimatizací hotelu Venus za 75 BZ$ (hodně divní na recepci), protože jsme dost unaveni a nemáme sílu hledat další ubytování. V tuto pozdní noční hodinu je městečko připravené ke spánku a některé hotely jsou dokonce zamčené. Dojdu ještě koupit základní hygienické věci, a hned po koupeli ve 22:30 uleháme…

Tropická bouře nad oblastí
Tropická bouře nad oblastí 19.května, která zde výrazně ovlivnila počasí
Naše letadlo z Paříže do Miami
Naše letadlo z Paříže do Miami
Je důležité si udělat v letadle pohodlí (když jsou 3sedačky, tak to jde)
Je důležité si udělat v letadle pohodlí (když jsou 3 sedačky, tak to jde)
Křídlovka někde nad Amerikou
Křídlovka někde nad Amerikou
22.května 2005 - neděle

Vstáváme okolo 6:00h a po snídani z našich českých zásob v 7:00h. odjíždíme z náměstí busem (2 BZ$) směr Xunantunich. Problém je, že nemáme nic na převlečení a tak musíme být v tom, v čem jsme letěli. Na místě jsme dříve. Přes řeku se dá dostat jen za pomoci převozu (zdarma), který funguje od 8:00h nebo přebroděním. Během čekání na převozníka fotíme okolí a pozorujeme bohatý život okolo řeky (desítky leguánů, ptáků a rybiček). Spolu se 2 strážci se v 7:50h. vydáváme přes řeku a pak pěšky směrem k Xunantunich, vzdáleného necelé 3km. Na to jak je brzo ráno, už je docela pěkné vedro. Nám určitě… v dlouhém rukávu a černých kalhotách. Cestou se několikrát zastavujeme a pozorujeme okolní život. U vstupu to zkoušíme na strážce, že je dnes neděle a vstup má být zdarma , ale neuspějeme, protože nabídka platí jen pro domorodce a platíme 20 BZ$. Jsme tu sami a máme možnost si vše prohlédnout hezky v klidu a pohodě beze spěchu. Po zdolání první pyramidy vytáhneme své zbytky vína pašovaného přes hranice a připíjíme na štastný návrat a shledání s našimi batohy. Před 11h. již pomalu přijíždí první skupinky turistů a je tedy čas vydat se zpět. Na druhé straně řeky při silnici již místní rozbalili své stánky s různými upomínkovými předměty a přijíždí další turisté. Snažíme se stopnout nějaké auto, protože bus docela dlouho nejede. Nakonec nám zastaví auto a nabízí, že nás oba za 3 BZ$ odveze do San Ignacia. Na místě po nás však požaduje celkem 6 BZ$ , ale stáhneme to na 3,75 BZ$. Jdeme hledat nějaké jiné ubytování, protože hotel Venus je pěkně předražený. Nabídka hotelů je nějaká omezená (některé jsou nic moc nebo plné), ale většinou jsou předražené. Po necelé hodince hledání končíme v Elvira´s Guest house , kde usmlouváme lepší pokoj z 51 BZ$ na 38,15 BZ$. Normálně zde o víkendu majitelé nejsou, ale paní v malé cukrárně, která je součástí hotelu, připravovala v tu dobu svatební dort. Po přestěhování zajdeme na náměstí na půl hodinky na internet (1,75 BZ$) poslat pozdravy a SMS domů. Následně dojdu koupit telefonní kartu za 10 BZ$, abychom mohli zavolat na letiště. Zkoušíme to před 15h., ale nikdo to tam nebere (ani jedno ze čtyř letadel za den asi v tu dobu nepřilétá, nikdo tedy nepracuje), jsme "trochu" nervózní, zda nebudu muset jet zpět na letiště. Koupíme litrovou vodu, melouna a placky (3,75 BZ$) a jdeme se projít po okolí na průzkum. Po 16:45h. volám opět na letiště, kde se dozvídám potěšující zprávu, že batohy dorazili a přivezou nám je do hotelu nejpozději v 19:30h. Jdeme ještě na krátkou procházku k řece na pozorování života kolem, ale protože začne pršet, vracíme se zpět na hotel. V 18:45h. nám přivezl luxusní limuzínou nějaký frajer se svojí přítelkyní naše batohy. Vypadá, že si udělali výlet…Proč toho nevyužít. Batohy jsou v pořádku, jen Martina měla odstřižený zámeček a uvnitř byl nějaký papír, že museli na letišti v Houstnu provést kontrolu zavazadla. Zdálo se jim podezřelé. Vše je v pořádku, nic se neztratilo a nám spadl kámen ze srdce (hlavně Martině), protože se již můžeme převléknout do pohodlnějšího oblečení. Zajdeme do Café Hana na večeři , kde dostaneme velké porce kuřecí quasadillas, kuřete s rýží a fazolemi a to vše každý zapijeme pivem (25,05 BZ$). Cestou zpět na hotel si ještě koupíme velké balení vody 3,75 L a nějakou limonádu (3,75 BZ$). Ještě chvilku sedíme na verandě a povídáme si, ale docela brzo uleháme…V noci prší.

Bus nádraží v Belize City
Bus nádraží v Belize City
Okolí řeky pod Xunantunich
Okolí řeky pod Xunantunich
Jeden z mnoha leguánů u řeky
Jeden z mnoha leguánů u řeky
Xunantunich - El Castillo 40m.
Xunantunich - El Castillo 40m.
Pohled z největší pyramidy
Pohled z největší pyramidy
Detail ornamentů Xunantunich
Detail ornamentů Xunantunich
 Porovnání velikosti Martinky s největší pyramidou na Xunantunich
Porovnání velikosti Martinky s největší pyramidou na Xunantunich
23.května 2005 - pondělí

Vstáváme po 6h. a jdeme na autobus, který jede v 7.30 h. směrem do Belmopanu (6 BZ$), abychom se dostali do Guanacaste parku. Za necelou hodinku jízdy nám řidič zastavuje u odbočky do Belmopanu, kde se park hned u silnice nachází. Zaplatíme vstupné 10 BZ$, a protože jsme si zapomněli repelent na hotelu, s radostí si půjčujeme jeden od hlídače parku. Jsou zde 2 trasy a vydáme se nejdříve na tu delší, která nevede k řece. Nikdo tu není a proto máme možnost v klidu pozorovat okolní přírodu (např. nosály) a různé druhy ptáků včetně kolibříků. Sejdeme se podívat až řece, kde to opravdu hodně žije v korunách stromů. Vracíme se na začátek, kam už mezitím přijeli místní a jdou k řece. Dnes je svátek, tak si rodinka vyjela na výlet. Tam si rozbalí své košíky s jídlem a udělají si piknik u vody. Cestou k řece se zastavíme u stromu Guanacaste starého více jak 350 let, podle kterého je pojmenován park. Martina se u řeky převlékne a vykoupe se v přítoku řeky společně s místními. Užíváme si pohody a pomalu přemýšlíme, kam se vydáme v takovém hrozném vedru. Zda pojedeme do ZOO, které bude podle místních pravděpodobně z důvodu svátku uzavřené nebo někam jinam. Nakonec se rozhodneme, že se vrátíme zpět do San Ignacia. Zde nakoupíme manga (4kusy z 2 BZ$), velkou vodu a nějaké limonády (5,75 BZ$) a dáme malou pauzu na terase hotelu. Rozhodneme se najít nějaké mayské ruiny za městem, ale nějak se nám je nepodaří nalézt, tak prozkoumáváme okolní přírodu a život lidí. Cestou zpět zjišťujeme u různých agentur, taxikářů a místních za kolik se dá dostat do Caracolu. Všichni mají nasazené ceny pěkně vysoko nebo tam něchtějí vůbec jet. Dnes jsou všechny obchody a restaurace zavřené, a tak nakonec na večeři skončíme v Nefris restauraci (vedle Maya Walk tour), kde si dáme špagety s masovými kuličkami, kuře s rýží a fazolemi a několik piv (22 BZ$). Během večeře se strhne šílená průtrž mračen a na malou chvilku vypadne proud, ale nám to nevadí, protože již dříve nám dal velmi příjemný majitel restaurace na stůl lampu na baterky . Rozhodujeme se zda pojedeme do Guatemaly na Tikal nebo zda se vydáme na Caracol. Cenově to vychází stejně a nakonec se po dlouhém přemýšlení rozhodneme pro málo navštěvovaný Caracol. Naštěstí přestane pršet a tak dojdeme zaplatit zálohu (100 BZ$) do malého stánku Maya Mystic tour na náměstí, kde se domluvíme na zítřejší výlet na Caracol (bez jídla a průvodce). Doufáme, že nás nepodvedou a opravdu se pojede. S určitými obavami uleháme po 22h do postele…

Místní chlapec dělá suvenýry pro turisty
Místní chlapec dělá suvenýry pro turisty
Elvira´s Guest House
Elvira´s Guest House
Martinka na stezce v Guanacaste national park
Martinka na stezce v Guanacaste national park
Hawkesworth Bridge
Hawkesworth Bridge
24.května 2005 - úterý

Vstáváme opět po 6h., zabalíme dostatek vody, opalovací krémy, repelent, něco málo k jídlu a vyrazíme na náměstí odkud máme v 7h. vyjíždět. Obavy se naplňují, protože uběhlo 20min. a nikde nikdo…Zkouším volat na různá čísla, co máme, ale nikdo to nebere. Po pěti minutách dorazí ten chlápek, se kterým jsme se včera domlouvali a tvrdí, že řidič tady bude během chvilky. Pomalu začíná být také nervózní a volá mu domů… V 7:40h. přijede řidič a vymlouvá se na syna, který mu prý nepředal vzkaz, že se odjíždí již v 7h. Za pár minut vyrážíme jeepem 4x4 směr Caracol. Cesta je ze začátku asfaltová a pak až do San Antonia se střídá prašná a pěkně hrbolatá s občas asfaltovou. Do San Antonia se dá dostat pravidelnou autobusovou linkou a je to poslední větší vesnice před skoro opuštěnou oblastí. Pak už následuje opravdu špatná cesta, ale relativně dobře značená (dřevěné šipky)…už vím, proč někteří neměli zájem nás odvést na Caracol, protože by odrovnali auto. Někde v polovině Mountain Pine Ridge je závora s nějakým hlídačem. Borovicový les pomalu a jistě přechází v pravou džungli s bohatým životem včetně stovek motýlů, kterých se o naše auto docela hodně zabilo. Posledních 15km je luxusní asfaltová nově vybudovaná silnice, která jistě přivede za pár let tisíce turistů na toto místo. V 10h. jsme na místě, kde platíme vstupné 30 BZ$. Vedle pokladny v muzeu mám náš řidič vysvětluje historii Caracolu a pak se již domluvíme, že ho nebudeme potřebovat. Chceme si to vychutnat v klidu a v pohodě sami.

Caracol - Caana (Sky Palace) 42m.
Caracol - Caana (Sky Palace) 42m.
Pod mohutným stromem Ceiba
Pod mohutným stromem Ceiba
Caracol
Caracol
Jedno z nádvoří...
Jedno z nádvoří...

Caracol je pěkný a stojí za to ho určitě navštívit. Vždyť byl pořádně objeven teprve v roce 1985, je starší a dokonce větší než Tikal v Guatemale, jedná se o jednu z největších mayských oblastí na světě, největší v Belize, která měla dohromady okolo 36 tisíc staveb a přes 200 tisíc obyvatel…. Součástí celého komplexu jsou 3 rozsáhlá nádvoří, některé stavby jsou ještě dost zarostlé a v okolí pěkná džungle opravdu plná života (škoda, že se tu nemůže přespat). Archeologové zde mají ještě domečky na přespání a u nich jsou některé původní kameny s ornamenty. Celkem sem dorazili jen 3 další auta s několika málo turisty, a proto si můžeme vychutnat Caracol bez lidí, nicméně za velikého vedra, ale na to si pomalu zvykáme…Asi po třech hodinách odjíždíme podívat se na Rio Frio Caves , což je velká jeskyně na řece. V okolí je několik zajímavých značených naučných tras. Poté přejedeme k Rio on Polls . Jsou to takové desítky "bazénků" vymleté řekou, kde se vykoupeme . Po asi hodině odjíždíme zpět do San Ignacia. Pokud by byl dostatek vody a čas určitě bychom chtěli zajet se podívat na Hidem Valey (známý jako Thousand Foot Falls) vodopád. Ale to už nestíháme. Před půl šestou jsme již zpět v San Ignacio (Cayo) a doplácíme zbytek peněz (100 BZ$). V případě, že by cestovalo více lidí, určitě se vyplatí půjčit si jeep v místní půjčovně (něco přes 180 BZ$) a vyrazit sami, protože cesta je relativně dobře značená. Na trhu si koupíme ovoce (5x kubánský pomeranč , 2 banány za 0,75 BZ$), v sámošce hodně pití a odneseme to na pokoj. Pak vyrazíme ještě něco fotit k řece a nakonec na jídlo do Café Hana, kde si dáme kuřecí quasadillas, zeleninové kuličky a pivo (33,70 BZ$). Vrátíme se na hotel, kde ještě chvilku na terase vstřebáváme dnešní velké množství pěkných zážitků…

V okolí neprostupná džungle
V okolí neprostupná džungle
Další odkryté části Caracolu
Další odkryté části Caracolu
Zarostlé části Caracolu
Zarostlé části Caracolu
Původní ornamenty
Původní ornamenty
Část původních ornamentů
Část původních ornamentů
2 metrová potvůrka se stačila schovat, než jsem vyndal foťák z batohu...
2 metrová potvůrka se stačila schovat, než jsem vyndal foťák z batohu...
Pohled z jeskyně (Rio Frio Caves)
Pohled z jeskyně (Rio Frio Caves)
Rio On Pools
Rio On Pools

  Zpět na titulní stranu Následující strana
.:: © 2005 Martina Závorková & Pavel Světlík ::.